Eight Days a Week - The Touring Years

23. září 2016 v 9:53 | Pavel Kopřiva |  Filmy

Eight Days a Week - The Touring Years
Neznámý příběh známé kapely

Dokumentární |Velká Británie / USA | 2016 | 102 min

Vlastní recenze:
Jednou si tak procházím před kinem kolem nástěnky s plakáty na filmové novinky a na jednom plakátu uvidím velký nápis The Beatles a pod ním všechny členy kapely jak vystupují z letadla, to vše na modrém pozadí. Nový film o Beatles? Dokument mapující jejich koncertní období v letech 1962 až 1966. Film láká na dosud neviděné záběry získané od fanoušků, národních archivů nebo soukromé sbírky samotných členů Beatles. Tak si jako fanoušek říkám, jestli mě tento filmový dokument může přinést nějaké nové informace. Dlouho jsem neváhal a běžel do kina, abych si koupil lístek. U pokladny jsem si vybral místo k sezení a zaplatil 170Kč za vstupenku. 170Kč? Ještě nedávno jsem chodíval s kamarády do kina za 60 - 80Kč a najednou stojí lístek víc jak dvakrát tolik. S lístkem v ruce jsem tedy zamířil k promítacímu sálu, cestou míjím zaměstnance kina, který z nástěnky sundával plakáty a měnil je za nové. Na zemi ležel i plakát The Beatles. Po krátkém zeptání, zda-li bych si nemohl plakát odnést domů mě bylo řečeno, že to není problém. Zaměstnanec mě dokonce nabídl i gumičku abych si mohl plakát smotat zabalit. Po příchodu do sálu jsem si vyhledal svoje křeslo a vyčkával na zahájení filmu. Za mnou seděli tři postarší pánové, a jeden z nich se bavil o tom, že mu nedávno telefonoval jeho známý a vyptával se ho, jestli už viděl film. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby potom nedodal, že ten jeho známý mu za celý život volal dohromady asi jen třikrát - z toho jednou kvůli novému filmu o Beatles. Po chvilce čekání začalo promítání, asi po deseti minutách reklam a upoutávek na nové filmy vidím na plátně konečně zelené jablko - logo firmy Apple Corps.

Oficiální obsah:
Oscarový režisér Ron Howard (Apollo 13, Da Vinciho kód, Rivalové, Inferno) přinese na filmová plátna příběh kapely, která změnila svět - THE BEATLES. Tento jedinečný filmový projekt autenticky zachycuje období jejich koncertních let 1962-1966 z perspektivy samotných členů The Beatles. Film přinese exkluzivní rozhovory s členy skupiny a také doposud nezveřejněné záběry.
 

White Album (Bílé album)

7. dubna 2013 v 14:00 |  Alba

Koncem roku 1968 vydali první album se značkou Apple. Říká se mu "bílé".
Mezitím se ze Seržanta stala nejvynášenější LP deska v historii pop music. Kritikové ji pasovali na nedostižný vzor i pro Beatles samotné. Dosud nedozněla chvála její hudby, jejího obalu a vložených vystřihovánek. A proto už

od obalu Beatles chytře vedli ostrý předěl mezi Seržantem a novým albem. Je bílý jako mléko. I titul - The Beatles - je na něm pouze plasticky vytlačen.

Uvnitř jsou barevné fotoportréty členů skupiny a složený plakát s texty všech třiceti písní: album je totiž dvoudeskové.
"Na rozdíl třeba od Rogerse, Harta a Hammersteina," tvrdí o autorském typu Beatles skladatel a producent Phil Spector, "jsou to obrovští zpěváci. Mohou si se svými hlasy dělat všechno." Nic nepotvrzuje jeho slova lépe než bílé dvojalbum. Jako byste se prošli muzeem světové populární hudby. Chcete surf jako od Brach Boys? Prosím: Back In The USSR. Regge? Ob-La-Di, Ob-La-Da. (Okamžitě vyšlo v Anglii na singlech pěti interpretů. Ani deska s Petrem Spáleným nebyla špatná.) Je libo křižovku s textů Beatles? Glass Onion. Písničku pro děti? Bungalow Bill. (U nás s Golden Kids.) Trochu Dylana? Happiness Is A Warm Gun. Či spíš Toma Pextona? Blackbird. Satiru o bílých prasátkách v košilkách? Piggies. (Může to být o nás, usoudili novináři po slovech:… vždycky si hrají ve špíně.) Country? Rocky Racoon. Bluesové country? Don't Pass Me By. Křičené Blues? Why Don't We Do It On The Road? Rockový elektrický odvaz a la Electric Flag? Yer Blues. A la Who? Helter Skelter. Filmovou melodii se smyčci? Goodnight. Menší bláznivou? Revolution No 1. Totální bláznivou? Revolution No 9.
Někteří kritikové si album vykládali jako parodii. Je tam také, sotva však v míře, již předpokládal třeba Melody maker, když píseň Goodnight charakterizoval jako "úmyslně vyčpělou, parodující všechen ten hudební brak." Takový břitký, víc rozumářský než muzikantský přístup vůbec neodpovída hravosti Beatles. O nich spíš platí, co jednou v televizi řekl Ilja Hurník: "Jsou případy, kdy skladatel si dojde k sousedovi, aby si s ním pohovořil jeho vlastním jazykem. A já myslím, že na tom není nic špatného."

Bílé dvojalbum se poslouchá jako pohádka, kterou napsal klasik ve chvíli oddychu od románů a dramat.

Beatles se jím navždy osvobodili od otázek typu: Kam teď, po Seržantovi? každý už věděl, že se svým talentem mohou, kam je napadne.

Seržant, nahrávání alba

31. března 2013 v 23:37 |  Něco o Beatles

Obal Seržanta se dá prohlížet hodiny a přemýšlet nad ním ještě déle. Nevyčteme z něj ovšem, že

zatímco své první album Beatles udělali za dvanáct hodin a 400 liber, Seržant si vyžádal 700 hodin a celkový náklad 25 000 liber.

Zhruba tolik, co tehdy stálo nahrání pěti alb s londýnskou filharmonií.

Beatles se do studia v Soho takřka nastěhovali, i s opékačem topinek. Podle svého zvyku dodělávali písničky z větší části až tam a nejlepší nápady mívali po půlnoci. kolem nepřetržitě čekali nejrůznější hudebníci, protože se předem nikdy nevědělo, jaký nástroj, jaký nástroj, si Beatles zrovna zamanou zkusit. "Žádný z nás nepozná," říká Paul, "jak má melodie znít, dokud to nenahrajeme a pak si to neposlechneme." Výrobu to samozřejmě nesmírně prodražilo a prodloužilo.

Pracovní den taky někdy trval dvacet hodin. Studiem proudili muzikanti a technici, jedni přišli přímo z postelí a druzí se do nich chystali, jen Beatles tu byli pořád a zpívali, hádali se, jedli, koukali z okna, četli si horoskopy a zase hráli. Jednou pracovali bez přerušení deset hodin. "Je to strašlivá dřina," prohlásil po dokončení alba hlavní zvukař Geoff Emerick, ale člověk má potom pocit, že líp už to skutečně udělat nešlo."

Více o albu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band zde:
http://beatlesforever.blog.cz/0908/kapela-klubu-osamelych-srdci-serzanta-pepre
 


Beatles rádio

31. března 2013 v 22:27 |  mp3 a jiné
The Music of the Beatles, Solos, Covers, Birthdays, News, The Fab 4 More!

Jak naladit?



Penny Lane, náměty

31. března 2013 v 12:41 |  Něco o Beatles

John s Paulem nalézali textové náměty i v knihách, novinách, reklamách, na plakátech.

V době natáčení Seržanta zatoužili vrátit se ve vzpomínkách do dětství. Už téměř čtyři roky žili v Londýně a po hotelích světových metropolí. "Penny Lane", vysvětluje Paul, "je konečná autobusu v Liverpoolu a -
Jeden Holič tam vystavuje
Fotografie všech hlav
Které měl tu čest učesat
- ne, to není pravda, jsou tam jenom fotky účesů …" V pestrém breughelovském obrazu se postavičky jen hemží: bankéř čeká na stříhání, hasič na požár, děti se smějí, ošetřovatelka prodává vlčí máky. "Je v tom trochu skutečnosti a trochu stesku po místě, které je báječné, a po modrém nebi, jak jsme si je tam na předměstí zapamatovali a jak tam pořád ještě je."
Nad těmito texty byste málem zapomněli, že John s Paulem léta psávali - dávno po pubertě - veršíky vykroužené kolem neodbytných zájmen já, ty, ona, on.