Květen 2012

Dobývání Ameriky

28. května 2012 v 19:32 | Pavel Kopřiva |  Něco o Beatles
"Nemyslíme si, že by Beatles na americkém trhu něco dokázali."
Jay Livingston, představitel
gramofonové společnosti Capitol

Je 6 hodin 30 minut beatlovského času. Před 30 minutami opustili Londýn. Nyní jsou nad Atlantikem a sledují kurs New York. Temperatura je 32 beatle-stupňů.

V průběhu celého dopoledne informoval rozhlas posluchače o tom, jak velkou část z celkové vzdálenosti 3 442 beatle-míle mezi Londýnem a New Yorkem letadlo už uletělo, a obdobně byla udávána v beatlovských mírách také výška letu. Ohlášení střídaly písničky skupiny a pravidelně po patnácti minutách ještě placený inzerát Byrnovy společnosti Seltaeb, šířený do éteru i další stanicí WINS. Newyorským klukům a děvčatům, kteří se dostaví k příletu na letiště, se v něm zdarma slibovala bavlněná beatle-trička.

Když ve 13 hodin 35 minut přistál letoun na Kennedyho letišti, jásalo Broukům vstříc z ochozů hlavní budovy několik tisíc mladých Američanů s transparenty "The Beatles are comming" (Beatles přicházejí). Jejich výrobu financoval Capitol, stejně jako reklamní beatlovské paruky, odznaky s nápisy "I like The Beatles" (Miluju Beatles) a pásky přes rukáv s heslem "Be a beatle booster!" (Podporuj Beatles).

"Beatles, kteří celý ten rámus pozorovali skrze okénka letadla ze vzdálené ranveje, neměli vůbec tušení, že jsou jeho příčinou," vzpomíná na tento den Dezo Hoffmann. "Mysleli, že v příští minutě přiletí do země nějaký prezident nebo jiný papaláš."

Teprve když přijely ke stroji schůdky a otevřely se dveře letadla, dolehl k jejich uším několika tisícový chór: "We love you Beatles, oh yes, we do." V salónku prvního patra letištní budovy je zatím čekaly dvě stovky reportérů, filmové a televizní kamery. Brouci se nestačili ani rozkoukat a už se na ně ze všech stran sypaly první dotazy, vyvolávající salvy smíchu, stejně jako jejich neformální, klukovsky rozpustilé odpovědi:
"Necháte se ostříhat během doby, kterou strávíte v Americe?"
"To jsme udělali včera," opáčil suše John.
"Můžete nám něco zazpívat?"
"Nejdřív nám dejte peníze," zněla další Lennonova břitká odpověď.
"Znáte tajemství svého úspěchu?"
"Kdybysme tohle věděli, každý z nás založí skupinu a bude jí dělat manažera," projevil se bystře George.
"Dělal někdo z vaší rodiny do show byznysu?" Dotázali se Lennona.
"Jo, táta vždycky říkával matce, že je velká herečka."
"Jaký máte názor na kampaň, která se vede proti Beatles v Detroitu?"
"Právě jsme dali dohromady naší vlastní kampaň proti Detroitu," odtušil nebojácně Paul.
"Jste součástí protestu mládeže proti starší generaci?"
"To je špinavá lež."
"Co děláte, zavřeni mezi jednotlivými koncerty ve svých šatnách?"
"Bruslíme," zněla Harrisonova lapidární odpověď.
"Máte nějaké poselství pro Ameriku?"
"Samozřejmě, hned teď," pospíšil si Paul. "Naše poselství zní: Kupujte více desek s Beatles!"
"Doufáte, že si z Ameriky přivezete něco domů?"
"Ano. Rockefeller Center."
"Co si myslíte o Beethovenovi?"
"Zbožňuju ho," vytasil se s odpovědí rychle Ringo. "Zvláště jeho verše."

Všechny sobotní deníky bez výjimky přinesly druhý den na prvních stranách reportáže o vzrušené atmosféře na letišti i před hotelem Plaza v Central parku, který se pro Beatles stal jejich dočasným americkým domovem.

Beatles, shrnutí

27. května 2012 v 12:22 | Pavel Kopřiva |  Něco o Beatles
Žádný beatle nedokázal sám tolik jako všichni pohromadě.

Byli skupinou, která se nikdy, ani na půl roku nestala ničím jiným než sama sebou. Nezastupovali žádný pojmenovaná styl nebo hnutí. Beatles zastupovali jenom Beatles. Měnili se den ze dne a svět podle nich, od vlasů až ke kotníkovým botám. Ale tři výrazné znaky si podrželi až do samého konce: melodičnost, oduševnělé a bezchybné pěvectví a jistou živočišnost, kterou je těžko definovat, ale snadno nalézt i v jejich nejéteričtějších nahrávkách.

Zahájili éru skupin, jež ve svých vrcholných dílech jednou pro vždy zbortila hranice mezi takzvanou populární hudbou a uměním.

I světový rekord tří set milionů desek, které Beatles prodali od listopadu 1962 do jara 1971 (kolem roku 1985 se částka blížila miliardě), byl vítězstvím víc uměleckým než obchodním.

Když v roce 1963 ukončili pětileté prvenství amerických Everly Brothers ve světové anketě New Musical Expressu, nikdo netušil, že štafetu nejlepší skupiny ponesou - s jediným ústupkem Beach Boys v roce 1966 - až do té doby, než se sami rozejdou.