Březen 2013

Seržant, nahrávání alba

31. března 2013 v 23:37 Něco o Beatles

Obal Seržanta se dá prohlížet hodiny a přemýšlet nad ním ještě déle. Nevyčteme z něj ovšem, že

zatímco své první album Beatles udělali za dvanáct hodin a 400 liber, Seržant si vyžádal 700 hodin a celkový náklad 25 000 liber.

Zhruba tolik, co tehdy stálo nahrání pěti alb s londýnskou filharmonií.

Beatles se do studia v Soho takřka nastěhovali, i s opékačem topinek. Podle svého zvyku dodělávali písničky z větší části až tam a nejlepší nápady mívali po půlnoci. kolem nepřetržitě čekali nejrůznější hudebníci, protože se předem nikdy nevědělo, jaký nástroj, jaký nástroj, si Beatles zrovna zamanou zkusit. "Žádný z nás nepozná," říká Paul, "jak má melodie znít, dokud to nenahrajeme a pak si to neposlechneme." Výrobu to samozřejmě nesmírně prodražilo a prodloužilo.

Pracovní den taky někdy trval dvacet hodin. Studiem proudili muzikanti a technici, jedni přišli přímo z postelí a druzí se do nich chystali, jen Beatles tu byli pořád a zpívali, hádali se, jedli, koukali z okna, četli si horoskopy a zase hráli. Jednou pracovali bez přerušení deset hodin. "Je to strašlivá dřina," prohlásil po dokončení alba hlavní zvukař Geoff Emerick, ale člověk má potom pocit, že líp už to skutečně udělat nešlo."

Více o albu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band zde:
http://beatlesforever.blog.cz/0908/kapela-klubu-osamelych-srdci-serzanta-pepre

Beatles rádio

31. března 2013 v 22:27 mp3 a jiné
The Music of the Beatles, Solos, Covers, Birthdays, News, The Fab 4 More!

Jak naladit?



Penny Lane, náměty

31. března 2013 v 12:41 Něco o Beatles

John s Paulem nalézali textové náměty i v knihách, novinách, reklamách, na plakátech.

V době natáčení Seržanta zatoužili vrátit se ve vzpomínkách do dětství. Už téměř čtyři roky žili v Londýně a po hotelích světových metropolí. "Penny Lane", vysvětluje Paul, "je konečná autobusu v Liverpoolu a -
Jeden Holič tam vystavuje
Fotografie všech hlav
Které měl tu čest učesat
- ne, to není pravda, jsou tam jenom fotky účesů …" V pestrém breughelovském obrazu se postavičky jen hemží: bankéř čeká na stříhání, hasič na požár, děti se smějí, ošetřovatelka prodává vlčí máky. "Je v tom trochu skutečnosti a trochu stesku po místě, které je báječné, a po modrém nebi, jak jsme si je tam na předměstí zapamatovali a jak tam pořád ještě je."
Nad těmito texty byste málem zapomněli, že John s Paulem léta psávali - dávno po pubertě - veršíky vykroužené kolem neodbytných zájmen já, ty, ona, on.