Duben 2013

White Album (Bílé album)

7. dubna 2013 v 14:00 Alba

Koncem roku 1968 vydali první album se značkou Apple. Říká se mu "bílé".
Mezitím se ze Seržanta stala nejvynášenější LP deska v historii pop music. Kritikové ji pasovali na nedostižný vzor i pro Beatles samotné. Dosud nedozněla chvála její hudby, jejího obalu a vložených vystřihovánek. A proto už

od obalu Beatles chytře vedli ostrý předěl mezi Seržantem a novým albem. Je bílý jako mléko. I titul - The Beatles - je na něm pouze plasticky vytlačen.

Uvnitř jsou barevné fotoportréty členů skupiny a složený plakát s texty všech třiceti písní: album je totiž dvoudeskové.
"Na rozdíl třeba od Rogerse, Harta a Hammersteina," tvrdí o autorském typu Beatles skladatel a producent Phil Spector, "jsou to obrovští zpěváci. Mohou si se svými hlasy dělat všechno." Nic nepotvrzuje jeho slova lépe než bílé dvojalbum. Jako byste se prošli muzeem světové populární hudby. Chcete surf jako od Brach Boys? Prosím: Back In The USSR. Regge? Ob-La-Di, Ob-La-Da. (Okamžitě vyšlo v Anglii na singlech pěti interpretů. Ani deska s Petrem Spáleným nebyla špatná.) Je libo křižovku s textů Beatles? Glass Onion. Písničku pro děti? Bungalow Bill. (U nás s Golden Kids.) Trochu Dylana? Happiness Is A Warm Gun. Či spíš Toma Pextona? Blackbird. Satiru o bílých prasátkách v košilkách? Piggies. (Může to být o nás, usoudili novináři po slovech:… vždycky si hrají ve špíně.) Country? Rocky Racoon. Bluesové country? Don't Pass Me By. Křičené Blues? Why Don't We Do It On The Road? Rockový elektrický odvaz a la Electric Flag? Yer Blues. A la Who? Helter Skelter. Filmovou melodii se smyčci? Goodnight. Menší bláznivou? Revolution No 1. Totální bláznivou? Revolution No 9.
Někteří kritikové si album vykládali jako parodii. Je tam také, sotva však v míře, již předpokládal třeba Melody maker, když píseň Goodnight charakterizoval jako "úmyslně vyčpělou, parodující všechen ten hudební brak." Takový břitký, víc rozumářský než muzikantský přístup vůbec neodpovída hravosti Beatles. O nich spíš platí, co jednou v televizi řekl Ilja Hurník: "Jsou případy, kdy skladatel si dojde k sousedovi, aby si s ním pohovořil jeho vlastním jazykem. A já myslím, že na tom není nic špatného."

Bílé dvojalbum se poslouchá jako pohádka, kterou napsal klasik ve chvíli oddychu od románů a dramat.

Beatles se jím navždy osvobodili od otázek typu: Kam teď, po Seržantovi? každý už věděl, že se svým talentem mohou, kam je napadne.